Ad dotaz chování rodičů těhotné

Moc děkuji za odpověď. Sama si uvědomuji, že s její povahou není lehké říkat věci tak, jak je cítí. Ale já se prostě nedokážu zbavit pocitu, že jsem stále ten jedináček, který je v centru pozornosti a je podrobován mikroskopickému zkoumání. Asi už ztrácím tpělivost. Celý život mám pocit, že musím brát ohledy na svou matku, protože ona je matka a já její dcera a tudíž ji musím poslouchat, i když s ní nesouhlasím. Prostě mám starch, že nebude respektovat, že se matkou stávám také a měla bych to dítě vychovávat já a ne ona prostřednictvím mě. Bohužel, už od dětství mám tu zkušenost, že pokud s ní nesouhlasím, reaguje na můj nesouhlas sarkastickým smíchem, nebo mě něčím odsoudí a pak řekne, ať si dělám, co chci. Tohle není konstruktivní debata. Můj názor prostě nemá váhu a já jí tímto názorem buď nerozumím nabo dokonce ubližuju. Takže jsem se naučila bránit tak, že si prostě tvrdě stojím na svém.(Dlužno dodat, že jsem se jí dlouhá léta nesmírně bála a stálo mě veliké úsilí se naučit jí nebát.) Dopadá to tak, že vedu dlouhý monolg, který má pokaždé úplně stenjé vyznění - dokola jí opakuji, že mám svůj život, své názory, své postupy a neshledávám na nich cokoliv špatného. Problém je ten, že jsem z těchto situací vždycky nesmírně vyčerpaná, rozhozená, propláču dva dny. Prostě jsem za celý život nepochopila důvod, proč používá tak neférové metody, jako je právě ten zmíněný smích nebo odsouzení, nebo proč mě vyhazuje, kdykoliv se jí nelíbím. Považuji to za slabošství a neschopnost narovinu říct, co a proč chci. I tohle jí omílám dokola: "Jestli ti něco vadí, přijď a narovinu to pověz, probereme to." Abych to shrnula, cítím, že se ve mně něco láme. Už se to netýká jen mě, ale i mého dítěte. A já zkrátka nepřipustím, aby se k němu chovala tak, jak se chová ke mně. Jenže jí v žádném případě nechci bránit být s ním v kontaktu. Jsme hodně pospolitá rodina a nikdy bych kvůli svému uražení nebo rodinné neshodě své dítě neochudila o babičku nebo jiného člena rodiny. Jen mě děsí, jak se mi můj strach z dětství vrací zpět. Omlouvám se za tak dlouhé zápisy, ale nějak je neumím zkrátit:o)