Dobrý den, milá paní Dano! I ...

Dobrý den, milá paní Dano! I já se na vás obracím s problémem s tchyní (z vaší poradny i ze svého okolí vidím, že nejsem zdaleka sama - čím to je, že málokterá snacha s tchyní vychází v pohodě, zatímco zeťové mají s tchyněmi vztahy víceméně dobré?) Máme skoro roční holčičku, teď čekáme druhé dítě. Žijeme v jiném městě než mužovi i mí rodiče. Tchyně je - s prominutím - nesnesitelná sebestředná ježibaba, která není schopná zvládnou ani samu sebe, natož dítě. Muž je jedináček, když byl dítě, stalo se jeho rodičům mnoho neuvěřitelných nehod - opařili ho, ztratili ho v lese, zapomněli ho ve školce, když mu bylo 10 měsíců, odjeli v klidu na dovolenou a nechali ho u dědy. Nehledě na to, že celý život spal v obýváku na gauči, neměl nikdy ani kouteček pro sebe, zato rodiče okupovali celou ložnici. Prostě jsem přesvědčená, že byli bohužel špatní rodiče, muž je velmi inteligentní, vzdělaný a úspěšný, ale u rodiny se ocenění nikdy nedočkal. Pro ilustraci - jeho otec nevěděl, jakou studuje vysokou. Moje první setkání s tchyní - vystoupila z auta, na mě se ani nekoukla, přistoupila k mému muži, dala mu ránu do zad se slovy: "Ty debile, co jsi nám to poradil, tady se nedá zaparkovat!" Doteď je mi zle, jen si na to vzpomenu. Vyčítá mu, že není dobrý syn (myslím, že každá normální ženská by takových synů brala klidně deset - je fakt hodný, slušný, poctivý, pracovitý, vždycky se o rodiče zajímal a staral, pomáhá jim, jako partner i jako otec je téměř bez chyby) apod. A teď si tahle strašlivá osoba představuje, že až začne dcera chodit (což bude brzo), budeme ji k ní posílat. Samotnou! Nadlouho!!! Muž ví, že je jeho matka strašná, ale vzhledem k tomu, že je to jeho máma a je na ni zvyklý, neuvědomuje si, jak moc příšerná je. Co mám dělat, jak jí vysvětlit, že jí dítě nepůjčím, ani kdyby se rozkrájela. Když vozila kočárek (pod naším dozorem), zásadně jezdila po silnici, dvakrát ho nechala stát uprostřed vozovky a šla chytat svého psa, protože 200 metrů před námi byl nějaký pudl. A když jsme ji upozornili, ať to nedělá, strašně se urazila. POraďte, prosím, jak to udělat s co nejmenší scénou, ona je navíc hysterická a nervově labilní (s tím souvisí, že nezvládá ani sebe), na každou výtku reaguje neadekvátně, tchán, můj muž i já se jí bojí. Omlouvám se za takový výlev, ale potřebuji se taky aspoň vypovídat. Prostě se děsím toho, že se k nám třeba bude chtít nakvartýrovat, až se narodí druhé miminko, nebo že bude chtít hlídat starší dceru, ale to já nesnesu. Muž mi naštěstí dává zapravdu, ale přece jen je to jeho matka, takže se s ní stýkat musíme. A navíc se jí kdokoli bojí cokoli říct. Díky moc za jakoukoli radu!