Dobrý den paní doktorko, tak píšu ...

Dobrý den paní doktorko, tak píšu více o své nervozitě k mému tříletému synkovi.Jsem dotaz č.164 Můj synek je kouzelné stvoření, víte, je strašně hodný, poslušný, občas to zkouší jako každé dítě, ale v podstatě je i klidný, takže fakt odmalička usměvavé sluníčko, problém je jen ve mne a o to víc mne mrzí, že to občas odnese. Jsem 4 roky po meningoencefalitidě, mám poúrazovou epilepsii, ale o to nejde, jde hlavně o to, že mám po této nemoci úporné bolesti hlavy. A o tom to všechno je.Až nyní, půl roku zpět je to lepší a o dost, protože jsme konečně koupili vlastní bydlení a máme v ložnici okno, takže mám celou noc dostatečný přísun vzduchu a když už nic jiného, nebolí mne hlava hned po probuzení. Jenže jsou dny, kdy mne ta hlava hrozně třeští a to je znát na mém chování vůči Míšovi.Má i své dny, kdy zlobí, ale jinak je to fakt moc hodný kocourek a já jsem schopná být vzteklá z toho, že je třeba hrníček na kuchyni a ne v myčce. Velmi často jsem protivná sama sobě a pak je mi to velmi líto, obulím to, když si vybavím jeho nevinná očička, prostě mně to potom mrzí, ale v tu chvíli jsem na nic.Nebiju ho, nekřičím na něj, jen na něj mluvím nehezkým tónem a on to samozřejmě vnímá. Občas se i divím, žemne manžel nepošle kamsi, na něj dokážu být kolikrát ještě ošklivější. Prostě jsem někdy protivná sama sobě, pak se zarazím, v duchu si vynadám, kousnu se do pusy a je to dobré, ale ten aspoň počátek tam je pokaždé. Mám za sebou zvláštní dětství, asi bylo dost náročné a o to víc nechci, aby moje děti prožily něco podobného, chci být dobrou matkou a manželkou, ale občas se mi to nedaří. Rodina je pro mne vším, nechtěla bych o ní přijít. A ještě k těm mandlím.Nejsem žádný nervák, který by přenášel svou nervozitu na dítě, to ne, synek zatím nic netuší, nemluvím o tom, jen jsem mu řekla, že za čas půjdeme do nemocnice a tam ho pan doktor uzdraví a už nebude mít rýmu. Nevím, jak jinak mu to podat, neptá se na to, ujistila jsem ho, že budu s ním a že je pan dokror moc hodný a že to nic nebude. Ani s ostatními o tom moc nemluvím, jen cítím v sobě napětí, které postupně upadá, ale stejně je.Vím, že každá matka se o to nejcennější - o své dítě - velmi bojí a že můj strach je na místě a musím říct, že trochu polevil a už nejsem tak jednostranná. Naopak se těším, až to bude za námi a on i já se konečně pořádně vyspíme! Víte, za své dítě bych byla schopná dát svůj život a když jsem psala svůj dotaz poprvé, asi jsem na tom byla hůř, než jsem teď. A to i díky Vám, takže bych Vám na konec mého rozsáhlého dopisu chtěla ze srdce poděkovat za Váš čas a chuť najít řešení, moc jste mi pomohla. Přesto bych Vás chtěla požádat o Váš názor na mou nervozitu. Ještě bych asi měla uvést, že můj synek vyrůstá v pohodě a v klidném prostředí a dokonce musím říct, že jsem se vztahem, který spolu máme, velmi spokojená, takhle jsem si to docela představovala. Myslím, že mu jsem tím klidným přístavem a na tom mi záleží. Akorát mne občas mrzí ta moje hlava a s tím spojené nervování. Přeju Vám krásný den a děkuji Vám za čas. G.