Nesamostatnost? Provokace? Porucha?

Dobrý den paní Magistro, potřebovala bych poradit jak s výchovou 9 letého syna. Nevím, jestli je tak nesamostatný nebo provokuje nebo za to nemůže a neuvědomuje si to, ale je extrémně pomalý a nepřizpůsobivý a já jsem z něj denně zralá na infarkt hned po ránu. Ráno vstává o 6.30, nachystám mu snídani a on jí nebo spíš sedí a kouká, občas kousne, kdybych ho nezarazila, žvýkal by hodinu, mezi tím mu stále připomínám, kolik je hodin, aby zrychlil, přesune se do koupelny, když se mi zdá, že je tam dlouho, jdu ho zkontrolovat a zuby už má vyčištěné (někdy), ale dělá něco jiného, třeba si češe vlasy zaženu ho do pokoje, aby se oblékl, za 5 minut se ptám, jestli už je hotový a on má pořád jen 1 ponožku nebo si hraje, nachystám mu mikinu, vidím že ji chystám a když si ji má oblíct, stojí bezradně a hledá, kde asi je, než si obuje boty, jsem už na infarkt, protože si na nich upravuje tkaničky 10X, aby mu někde neplandaly, utahuje suché zipy na rukávech aby přesně lícovaly, spravuje si rukávy, aby mu končily přesně s rukávy od bundy....no prostě, ať se snažím popohánět sebevíc, je to každý den stejné, ne-li horší a jdeme do školy na knop. Ve škole je taky hodně pomalý, stěžovala si na to učitelka, nosí na 3. třídu špatné známky....(na vysvědčení ve 2. třídě i ve 3. třídě o pololetí 3 z matematiky a bude asi i z ČJ). Je to s ním tak...jeden den naprostá hvězda, všechno ví a spočítá a z toho jakoby si odložil mozek, nespočítá pomalu kolik je 1 +1. Byli jsme na vlastní žádost v pedagogicko-psychologické poradně, kde zjistili, že intelektová úroveň je v pásmu průměru, lehce podprůmerná vizuální paměť, praktický úsudek a psychomotorické tempo, dysgrafii, čtení s dyslektickými rysy. Doporučili zohledňování, brát v potaz pozornostní oslabení...Jinak je syn bystrý, má všeobecný rozhled i paní učitelka ho za to chválí, co ho zajímá, o tom ví vše a má toho plnou hlavu - rybaření, lego, minecraft.... Výchovné problémy s ním nejsou, není hyperaktivní, i když dokud byl malý, byl tedy k neuhlídání a neunavitelný. Od narození byl celkem dost uplakané a hlavně nespavé dítě, v jeho 8 měsících jsem skončila na antidepresivech s generalizovanou úzkostnou poruchou a depresivními stavy. Hodně špatně spal do cca 5 let, i teď se budí a chodí k nám do postele. Když byl malý cca 2 roky, nebylo s ním možné účastnit se dětských aktivit-kroužek pro rodiče s dětmi, absolutně nespolupracoval, ani do Sokola jsme nemohli chodit, protože nerespektoval, že je nástup a že všichni stojí, že u jednotlivých stanovišť s úkoly se chvíli čeká a pak plní podle pokynů, radši lítal přes tělocvičnu tam a zpět...do školky jsem ho musela obléknout a odvléct násilím, protože se myslel, že když bude zdržovat, nikam nebude muset...., ale ve školce byl v pohodě. Také se do cca 6 let hodně vztekal. Možná to někomu příjde úsměvné, ale řešit s ním každý den to stejné, je celkem únavné. S otcem syna jsme rozvedení, se synem se nevídá, mám nového partnera, se kterým vychází myslím si dobře a máme 7 měsíčního chlapečka, kterého starší syn zbožňuje. Měla jsem z dalšího dítěte obavy, ale druhý syn je zatím naprostý opak. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jen by mě zajímalo, jestli se mám se situací smířit, vyhledat psychologa nebo jak nám všem ulehčit život. Pořád čekám na ten zlom, kdy už to bude lepší a nějak nepřichází. Děkuji P.N.