noční buzení

Dobrý den, nevím jak začít a ani nevím, na co se chci konkrétně zeptat, tak se předem omlouvám, pokud to bude znít zmateně. Mám roční holčičku a celkem vždy špatně spala, velký zlom nastal ale po 5. měsíci života, kdy se začala hodně budit. Už jsem si na to celkem zvykla, ale problém je v tom, že sama velmi špatně spím a usínám i několik hodin za poslední roky a v kombinaci s dcerou je to velmi vyčerpávající. Dcera je přes den velmi pohodové usměvavé dítě, vývojově v pořádku a opravdu celkem bez problémů.Máme také pevný režim, spí dvakrát za den po cca hodině. V noci ale chce pouze mě. Zkoušela jsem využít pomoc manžela, bohužel se u něj dcera rozpláče naplno a musím opět zasáhnout já. Také když jsem jednou večer šla ven, byla jsem před půlnocí odvolána, protože dcera tak moc plakala, že se to nedalo vydržet. Už nevím, co mám dělat, jelikož moje dny jsou rozděleny na ty celkem dobré, kdy mě dcera v noci vzbudí cca "jen" 3x a na ty špatné, kdy mě vzbudí i po půl hodinách.Bohužel když se vzbudí, chce napít a nebo dudlíka,také jí dávám v noci ještě umělé mléko, po něm je to chvíli lepší, ale nemohu jí jen tak nechat, jinak se rozpláče naplno.Chovat nechce. Někdy mám pocit, že už to moje tělo nevydrží,opravdu spím extrémně málo a snažím se přes den ležet když spí, ale málokdy se mi povede usnout. Byla jsem dokonce i u praktické lékařky, která mi předepsala lexaurin na zklidnění a musím říct, že jsem byla po něm večer taková malátnější, ale stejně nechci být závislá na prášcích.Někdy vyhrožuju manželovi, že si vezmu prášek na spaní a on se bude muset postarat, ale pak to stejně nikdy neudělám, protože vím, že to není řešení.S dcerou jsem také byla na neurologii, protože mi to buzení nepřišlo už normální,ale výsledek byl, že je v pořádku, jen možná bude labilnější. Nějak se vůči dceři nemůžu zbavit pocitu velké zodpovědnosti (asi přehnaně velké), v noci si jí beru i k sobě, abych nemusela pořád vstávat k postýlce. Jsem strašně moc šťastná, že mám dítě a chtěla bych ještě jedno ale někdy si říkám, že to prostě fyzicky nezvládám, jsem taková bezradná a pořád nad tím přemýšlím,zda ještě jedno mít a hlavně kdy. Také doufám, že se spánek dcery upraví časem jak poroste. Ráda bych si to mateřství nějak víc užívala, všichni kolem mě mají spavé děti a jsou odpočatí a já si připadám jako troska. Nemáte pro mě nějakou radu jak se zklidnit a nešílet z toho, jak se mi dcera stále budí?