Pokracovani

Dekuji za odpoved,i kdyz jste vlastne sama nevedela,co mi na to napsat.Rozhodla jsem se ze strachu ze ztratim holky proti miminku,ale nejsem si jista,udelala li jsem spravne.Na okamzik jsem pocitila pocit ulevy,ze nemusim nic resit,ale pak prisel smutek a vycitky.Pritel to akceptoval,ale vim,ze si to male moc pral a doufal,ze se nas vztah pokroci smerem vpred.V podstate kazda ma volba at udelam to ci ono neni spravna a nekoho zranim a nejak zacinam citit,ze mi dochazi sily.Jinak mate pravdu,holky zustanou kazdopadne tam,kde se narodily a kde jsou doma,ale manzel se o ne nedokaze plne postarat..chybi tady ,,uklizecka.Mam silene vycitky svedomi,ale tech 15let co jsem byla jen tady prispendlena mne nicily.Na manzela uz se nedokazi ani podivat,necitim neco zleho,jen zlost z toho,ze nema snahu neco vyresit...ja vim ze vse se da resit,,alespon se to tak rika,,ale me ma situace pripada neresitelna.Jenze zijeme jen jednou a za 6let az bude male 18nact se mohu ohlidnout a brecet nad tim,jak jsem dneska jednala.No nic,ja vim ze je to jen na mne,jen si proste nevim rady..asi nejsem dostatecne sobecka.S pozdravem JP