Příchod mladšího sourozence

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu ohledně naší dcerky (2 roky a 4 měsíce). Před 14 dny se nám narodilo druhé miminko a (asi) kombinace začínajícího vzpouzeni starší dcerky a naší obavy, že se dcerka bude cítit odstrčená způsobuje, že mám pocit, že něco děláme špatně. Dcerka je chvílemi v pohodě, pusinkuje brášku a je s ní rozumná domluva. Pak jako když přepne do jiného režimu (aniž by k tomu přecházel nějaký podnět), je plačtivá, nevnímá, co jí říkáme, neposlouchá (např. ignoruje naši opakovanou prosbu, aby si uklidila hračky), nechce dělat žádnou z jinak oblíbených aktivit (čtení knížky) nebo u ní nevydrží, brouká si nějakou melodii nebo žvatlá nesmysly (nejde o slova či věty, jen nějaké slabiky i když jinak již krásně mluví) jakoby byla v nějaké bublině. Když zpřísníme hlas a dožadujeme se, aby vnímala nebo si věci uklidila nebo něco udělala (např.pojď, musíme se oblékat, jdeme ven/jdeme se mýt, půjdeš spát...apod.), stěžuje si, že je unavená nebo že je smutná a pokládá si hlavičku nebo si lehá na zem. Toto dělala již před narozením malého, nicméně rozhodně ne v takovéto míře. Obvykle to končí plácnutím přes zadeček, což je jediné, na co reaguje, následuje hysterický pláč a často nějaký argument, na který se v tu chvíli upne (chci si nechat tyhle boty/nechci se oblékat/jsem unavená/jsem smutná/chci si vzít míč...prostě cokoliv, co jí v tu chvíli zrovna napadne). S manželem nevíme, jak dál. Hlavně proto, že nevíme, jak si to vysvětlit ani jak reagovat a ignorace dcerky nás zraňuje, tím spíše, že se opravdu snažíme jí o pozornost nešidit, s příchodem malého jí ještě častěji říkáme, jak jí máme rádi, jak je důležitá a mazlíme se s ní. Také nás zraňuje, že se upíná na babičky, které jí povolují úplně vše a snaží se většině jejích rozmarů vyjít vstříc (byla dosud jediným vnoučetem). Nemáme problém s tím, že babičky rozmazlují, ale samozřejmě bychom chtěli, aby byla raději s námi, než s babičkami, ale cesta rozmazlování se nám nezamlouvá, to jsme chtěli přenechat babičkám - a to podotýkám, že s příchodem miminka jsme dcerce hodně povolili režim, často teď s námi spí v posteli, netrváme na tom, že po večerníčku se jde spát, myslím, že je jí více obecně více věcí odpuštěno, než před narozením malého. Manželovi teď končí dovolená a já se bojím, co budu dělat sama - miminko není zrovna spavé, co chvíli chce chovat, krmení a přebalování také není otázka pár minut a já se bojím, jestli budu umět pozornost spravedlivě rozdělovat, zvláště teď, když se dcerka chová jak se chová a jak to udělat, abychom na dětské dušičce nezpůsobili žádné šrámy. Za Vaši radu Vám předem děkujeme.