Psychický blok

Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych moc poprosit o radu. Mám půlroční miminko a jsem moc šťastná, že ho mám. I celá naše rodina byla moc ráda. Ale teď mám zvláštní problém s rodiči mého manžela. Vždy, když přijdou na návštěvu, připadám si nadbytečná. Holčičku za celou návštěvu do ruky nedostanu a nikdo se se mnou ani nebaví. Nedávno jsem odešla do jiné místnosti a nikdo si toho za celou dobu ani nevšiml. Je mi hrozně. Mám pocit, jak by mi dítě brali. Jako bych ji porodila a tím moje funkce skunčila. Chodím k nim nerada. Navíc manžel k nim jezdí velice často. Vidí se tak 3-4krát do týdne(několikrát denně volají) a nám už nezbývá příliš volného času pro sebe. Děti manželovy sestry tráví u prarodičů všechny víkendy a většinu všedních dní. Nechci, abych takhle přišla o dítě i já, ale manželově sestře tento stav vyhovuje. Podobný problém byl i v naší rodině (když jsem byla miminko, tak si mě tchýně mojí maminky taky přivlastňovala a když jsem byla větší, dokonce mě i citově vydírala - Když se mnou nebudeš, tak už mě asi nemáš ráda) Zanechalo mi to následky až do dnes - nikomu nedovenu říci ne. Vztah s manželovými rodiči mě moc trápí. Do této doby jsme neměli jediný problém a měla jsem je ráda. Teď se vyhýbám kontaktu, jak to jde, ale žijeme ve stejném městě a dokonce bychom měli stavět dům nedaleko nich. Holčičku mi nikdo nehlídá a i když dělám dálkově vysokou školu a vedu kroužek pro děti, zvládám vše sama jen s pomocí manžela. Tchyně se už moc těší, až bude venku jaro a hezké počasí a bude si brát holčičku ven. Ale mě se nikdo neptá, je mi to jen oznámeno. Vím, že jsou to prarodiče a mají na malou nárok, ale mám vůči nim (hlavně tchyni) nějaký blok a nemůžu ho překonat. Můžete mi nějak poradit, co dělat? Nejspíš jsem moc přecitlivělá, ale snažila jsem se a nějak to nejde. Navíc cítím, že tím začíná trpět i vztah s manželem. Moc děkuji za radu. Lenka