vzdorovnité dítě

Dobrý den paní magistro, ráda bych Vás poprosila o radu jak postupovat se synkem, který je neskutečně vzdorovitý, tvrdohlavý, vzteklý až agresivní. Přečetla jsem si o období vzdoru spoustu článečků na internetu a v knížkách, ale i tak mám pocit,že rady nebo postřehy nepomáhají.A tak se bojím, abych něco nezanedbala. Synkovi bude za měsíc dva a půl. Jedno takovéto období měl před druhým rokem, kdy se vztekal několikrát denně a kdekoliv, byl naprosto smyslů zbavený a v tu chvíli jakákoliv komunikace s ním byla nemožná. Snažila jsem se ho buď nechat samotného vyvztekat, pokud to šlo, nebo zaujmout pro něco jiného atd...prostě klasické rady. Pak toto období na chvíli utichlo a teď cca poslední dva tři měsíce znovu. Začalo to tím,že bije děti na pískovišti, prostě se k němu nějaké dítko,většinou jsou to známí kamarádi, přiblíží a praští je lopatkou, vysype na ně písek, schodí na zem atd... Nepomáhá neustálé domlouvání po dobrém a ani cesta po zlém, kdy dostane přes ruku či na zadek (prý se to podle knížek ale dělat nemá)- ale člověk se v tu chvíli sotva ovládne :-). A teď už má zase k tomu i vztekací období. Každá "blbost" v něm vyvolá takový vztek, i půlhodinový, že se bojím, abych náhodou něco neřekla nebo neudělala před ním špatně (má prostě své rituály které musí být dodrženy - např. do bytu vejde první on, návštěva musí zaklepat a vejít až když on řekne dále atd atd.) To jsou aspoň případy kdy vím proč vztek vzniknul, ale pak se stane, že prostě najednou jako když se mu zatmí a kvůli něčemu se vzteká. Copak to, ale co mne nejvíce znepokojuje je to, že momentálně ve vzteku i ubližuje všem kolem. Kope do nás, štípe, kouše a háže po nás věci. A to mne fakt znepokojuje. Klasika rady jako odvést do pokoje a tam nechat vyvztekat nepomáhají - jde ihned za mnou a kope do mne, nepomáhá domluva, už jsem mu tu nachystala i proutek, kterým už dostal, toho se také nebojí a ani ho to snad nebolí, sem se jednou už rozbrečela a to s ním také nic nedělá, naopak je to děsná legrace, pak jsem se snažila dělat, že mě to jeho kopání vůbec nevadí, s tím, že by si řekl, že když to se mnou nic nedělá tak to nebude dělat...tak to také ne. Já už prostě nevím co mám dělat, aby z něj nevyrostl nějaký grázl a už vůbec nevím kde a proč se to v něm vzalo. Myslím si, že jsme normální slušná rodina a tak to nemá od nás proč odkoukat. Vše je ještě náročné v tom, že za dva měsíce čekáme druhé miminko a tak jsem z toho na nervy ještě více než normálně. Bojím se co bude. říkám si jestli to třeba už není nějaká forma žárlení, ale nezdá se mi to. Zkoušeli jsme jak o miminku mluvit tak i nemluvit. Bojím se, aby pak miminku neublížil a vůbec jak to budeme zvládat. Další věc...třeba ho ani nemůžu přemluvit k oblékání, že se jde ven a tak je krásně a mi trčíme doma, protože nejsem schopná na něj navléknout oblečení když má 16 kg a zmítá se tu. Vymýšlí si, že tahle bunda je taková, tamta maková atd... Většinou se mi povede ho na něco utáhnout, ale také ne pokaždé a když tak to vyžaduje hodně času a trpělivosti. V posledních dnech mi párkrát zabralo to, že jsem mu omyla obličej studenou vodou a že si o to i párkrát řekl :-)ale je to většinou krátkodobé, za pět minut si vzpomene a jede se nanovo. Jinak ve chvílích kdy je OK, je moc šikovný, krásně všechno mluví, zná spoustu písniček, je manuálně zručný - vyhraje si s legem až mne kolikrát i zarazí, že vejdu do pokoje a po pokojíčku jsou např. po zemi pečlivě vyrovnané komíny z lega rozdělené podle barev, nebo rovná frontu z aut či zvířátek tak pečlivě, že nesmí být ve frontě mezera-je takový puntičkář. Ovšem když se nedaří tak se vztekne a vše rozhází, ale v tomto případě bych třeba pochopila, že když mu spadne komín, tak není štonc svoje emoce ještě zvládnout, ale v případech kdy k tomu nemá důvod a vztek si vybíjí bitím ostatních???-z toho mám strach. Si říkám, jestli bychom s ním neměli někam za včasu zajít pro radu, anebo to nechat být zda toto období odezní. prosím Vás o jakoukoliv radu jak se v tomto případě zachovat a co dělat. Dík moc Andrea